Založit webové stránky nebo eShop
 

DEKORATIVNÍ PERNÍČKY

Historie perníku
 
 Výroba perníků  je známa už z dávné minulosti.

Perníkářství prošlo složitým vývojem. Vrcholem perníkářského řemesla je období výroby perníků v dřevěných vyřezávaných formách přibližně v 16. století.Výroba těchto perníků je velmi náročná už proto, že vyřezávání dřevěné formy je samo o sobě uměleckým dílem.
Rozvoj cukrářství v druhé polovině 19. sloletí znamenal pro perníkáře postupný zánik, takže toto řemeslo přestalo ve své klasické podobě existovat. Cukrářské výrobky lákaly svým vzhledem a byly módní novinkou. Kvůli snížení poptávky přestali řezbáři vyrábět dřevěné formy a perníkáři začali používat formy plechové, které se používají dodnes.
V současnosti však můžeme na našem trhu opět vidět i tradiční dřevěné formy a perníky zhotovené starým způsobem.Od druhé poloviny 19. století je možné objevit ve všech vydávaných kuchařkách knihách spousty předpisů na perníčky, marcipánky a další druhy pečiva, určeného pro velikonoční, adventní, vánoční či masopustní období.
Je však nutné vědět, že toto domácí pečivo, které se ostatně v mnoha domácnostech peče dodnes, nemá už s původními perníky vůbec nic společného.A to jak z hlediska přípravy, tak i chuti.Původní perníky se připravovaly podle tajných receptur, které si každý mistr pečlivě střežil a předával je pouze svému nástupci. Byly většinou dost složité a obsahovaly také drahé a ne vždy dostupné suroviny, které se k nám dovážely. Zejména koření a v dobách nedostatku i med.
Těsto se připravovalo dlouhou dobu dopředu, několik měsíců a často i let se pak nechávalo odležet. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu byly z těsta, zadělaného v den narození nevěsty. Dalším důvodem, proč perníky pekli muži - řemeslníci, byla značná fyzická náročnost přípravy surovin, jejichž váha se počítala na desítky kilogramů a které se musely prosívat, cedit, zahřívat, mísit…
Také hnětení samotného těsta trvalo dlouho a bylo velice namáhavé. A ještě náročnější bylo uleželé a ztvrdlé těsto naporcovat a hníst tak dlouho, až bylo vláčné a vhodné k tvarování.
První zmínka o prodeji perníků na našem území je z roku 1335 a váže se k městu Turnov. To ovšem neznamená, že perníkáři nepůsobili i na jiných místech. Zpočátku byly pro české perníkáře vzorem výrobky z norimberských perníkářských dílen.Od nich postupně přebírali zkušenosti a kopírovali perníkové pečivo i výrobci z dalších královských a poddanských měst a městeček. Záhy se začali sdružovat do cechů, nejprve společných s pekaři, mlynáři, krupaři, koláčníky a dalšími.Teprve ze 16. a 17. století existují doklady o ojedinělých samostatných cechovních organizacích perníkářů, a to hlavně z velkých měst, kde jich bylo dost na to, aby mohli cech založit.
Vítaný byl každý tovaryš, který na svém vandru získal zkušenosti právě v Norimberku. Nejlepší perníkáři se zpočátku soustřeďovali v Praze, ti první pravděpodobně přišli přímo z Norimberka, podobně jako spousta německých řemeslníků dalších profesí, kteří se k nám stěhovali v době před husitskými válkami.
Jinde dál působili společně s dalšími příbuznými profesemi.
Vzhled perníků už od konce 19. století výrazně ovlivňovala obliba papírových barevných nálepek, které se na perník lepily polevou. Byly na nich vytištěné vlastně podobné motivy, jaké se užívaly u perníků vtlačovaných do dřevěných vyřezávaných forem – srdce, čerti a Mikulášové, koně, husaři, panenky…
Tehdejším zákazníkům se barevné obrázky, vyvedené díky možnostem barvotisku pěkně do detailů, zalíbily. A pak k nim pekaři postupně začali přidávat pestré květy, zrcátka, mašličky a dokonce i fotografie.
Pečení perníků se kromě toho stále víc přesouvalo do domácího prostředí.
Už dávno padlo tajemství receptů, které si každý perníkář chránil jako oko v hlavě. Naopak, těžko by se našla kuchařská kniha, která by neobsahovala hned několik receptů na různé druhy perníků. Některé se modelovaly v ruce, ale většina se vykrajovala plechovými formičkami. Ty se již daly koupit v různých velikostech i tvarech.
Povrch upečených perníčků byl hladký, a proto se zdobil barevnými polevami. Velké oblibě se brzy začaly těšit čokoládové polevy.Ve 20. století lidé na tradiční perníky skoro zapomněli. Pouze v některých domácnostech se ještě pekly staré tvary s mikulášskými či vánočními ozdobami.
Také některé včelařské organizace se staraly o to, aby perníkářské umění, spojené s medem, nezaniklo zdocela. Například v Sušici na Šumavě se pořádaly každoroční kurzy pro zájemce ze širokého okolí, kteří se tu učili zpracování medového těsta i tvorbu plochých či prostorových zdobených perníků včetně zvířátek, košíčků a velikonočních vajíček.
Svaz včelařů tenkrát dokonce školil učitelky medového pečiva pro celou republiku. Zdobené perníky se samozřejmě vyráběly i v cukrářských výrobnách, kde pracovali potomci dávných mistrů perníkářů.
Tradice díky tomu přetrvala.
Také proto jsme svědky současné obrovské obliby tohoto krásného starého a voňavého řemesla......

 


(čerpáno z těchto zdrojů:časopis knihovnička,wikipedie)

 


 

 

TOPlist